Zouk výlet v Trenčíně

Tento víkend byl poslední, který v Evropě Renato V. a Babi P. trávili. Byla to poslední možnost si s nimi zatančit, poslední možnost je obejmout. Naposled jim říct "nashledanou" a přidat "třeba zase někdy.." Já jsem s nimi nestrávila tolik dní, pouhé dva dny, kdy zde hostovali na workshopech před brněnským kongresem. Ale i tak mi velmi přirostli k srdci. Ne proto, že jsou skvělými tanečníky, o tom není žádných pochyb a jejich umění je obdivuhodné. Mě velmi zaujali jako lidi. Nejen svou dobrosrdečností, ale také svou skromností a laskavostí. Ale o tom někdy jindy. Chystám samostatné povídání o jejich návštěvě zde v Praze.

Prostě jsme nemohli chybět na poslední párty a nemít možnost se rozloučit. Říct "Good bye", a tak jsme s partou dalších 4 lidí vyrazili směr Trenčín. To je to město ve Slovenském kraji, kde probíhaly workshopy a večer i párty. Myslím, že jsme všichni byli velmi příjemně překvapení. 

Měli jsme sraz ráno v devět hodin u Florence. Nakonec jsme se z Prahy dostali až někdy kolem 10:30, jednak díky některým opozdilcům a také díky zácpě na D1, kde hned na prvních kilometrech je nějaké zúžení. Cesta byla poklidná, až na pár neukázněných řidičů kamiónů, to šlo. 

Pár kilometrů před Trenčínem jsme vytáhli GPSky. V autě jich bylo několik, ale jen jedna, a to ta moje, měla Slovenskou mapu, byla schopná najít ulici Mládežnická a navíc byla schopná chytit na Slovensku signál. Na místo jsme přijeli kolem 14:15 odpoledne. Tak akorát na odpolední část workshopů. Jelikož mám v autě mobil napojen přes bluetooth na rádio a mám bluetooth pořád zapnuté, přišel mi jeden soubor. S názvem "Trenčín". Byla jsem zvědavá, tak jsem si to pustila. Moc hezký nápad, který chválím. "Zde" si ho můžete pustit. 

Renato a Babi učili v Trenčíně řadu workshopů, které byly zaměřeny spíš pro začátečníky, protože zouk v Trenčíně teprve vzkvétá, a to díky pořadatelce, která se toho chytila. Má můj velký obdiv. Jedná se totiž o běh na dlouhou trať a já jí určitě přeji, aby ten běh vydržela a nepolevila. Myslím, že měla skvělý start. 

Větší část naší posádky se workshopů účastnila. Zbytek jsme šli na výlet na hrad. Místní říkali, že kdo nebyl v Trenčíně na hradu, nebyl v Trenčíně. Fotografie jsou k vidění "zde".

Workshopy končily v sedm odpoledne. Dostali jsme od pořadatelky Marty Šujakové tip na skvělou restauraci, kam si zajít na večeři. Bylo to úžasné. Velké porce. Dobré jídlo. Příjemná obsluha. Název si již nepamatuji. Bohužel. 

Teď přijde ta nejvtipnější část výletu. Mírně v podnapilé náladě jsme se vydali v noci všichni ke hradu. Ti, kteří se neúčastnili našeho odpoledního výletu, chtěli dohnat to, co zmeškali. Bohužel okolí hradu bylo již uzavřené, takže jsme se dostali akorát k bráně. Nezbylo nic jiného, než se vydat směrem ke klubu, kde se měla konat zouk párty s Renatem a Babi.

Klub nese jméno "Rio klub". Adresu jsme měli, GPSku taky, zadali jsme název ulice a jeli jsme. GPSka ukazovala, že cíl je od nás vzdálen cca 3,5 km. Když jsme stejnou trasou projížděli už po třetí, zjistili jsme, že je něco špatně (i ta poslední GPSka selhala). Zastavili jsme tedy na autobusové zastávce, v domnění, že nám někdo z místních pomůže. Pomoc jsme našli, ale ... Jedna ze spolujezdkyň (Terezka) otevřela okénko a ptá se: "Prosím Vás, hledáme Rio klub. Můžete nám pomoci?" Odpověď jedné z místních dam: "Niečo také nepoznám". Terezka se zeptala znova: "Hledáme klub. Rio." Místní dáma: "Hej, Rio je odtiaľto kúsok, hen tam hneď za mostom". Terezka pokračovala: "A který most myslíte?" Místní dáma: "My tu máme iba jeden most" a Terezka na to: "A kde ten most je? Chápejte, my jsme tu poprvé v životě, fakt to tu neznáme". Místní dáma: "No keď tu ná pojdete rovno a potom doprava, dostanete sa na most a za ním hned do prava. Potom na koniec ulice a tam je Rio Klub." 

Terezka slušně poděkovala a jeli jsme dle isntrukcí.  Mno, jeli jsme rovně, pak jsme odbočili na most, přejeli ho a dali se hned za ním do prava. Měli jste vidět naše výrazy ve tvářích. Najednou tma, nikde nic. Po chvíli se z ničeho nic objevily staré garáže, z GPSky se ozvalo "dojeli jste do cíle" a nás málem trefil šlak. Bylo evidentní, že náš cíl to určitě nebyl. Jeli jsme však dále a kde se vzal, tu se vzal. Najednou před námi stál klub v celé své kráse. Na konci ničeho. Kdyby bylo světlo, určitě bychom viděli pole. Unisono jsme všichni naprosto spontánně vykřikli: "jooooo" a "hurááááá". Aspoň máme zážitek.

Párty byla fajn. Personál byl velmi příjemný, vstřícný. Ti naši v Praze by se možná mohli od nich učit. Na párty nebylo "natřískáno", ale bylo to fajn. Cítila jsem se jako doma. Ne jako cizák. Bylo to tam příjemné. Dokonce i vystoupení jsme měli. Nejdřív vystoupila naše slavná dvojice Renato a Babi. Jako vždy sklidili veliké ovace. Jako druzí přišly na řadu malé holky. Taneční skupina. Říkají si "Carmelitas" - doufám, že jsem jim nezkomolila jméno, případně se omlouvám. Můžu říct, že holky překvapily. Byly fakt "dobré". No a nakonec přišlo vystoupení Zoukmania a Renata s Babi. Jako vždy byli skvělí. 

Po tomto eventu máme další přátelé a známé. Byl to krásně strávený den. Hezký výlet. Jen víc takových akcí. Kam se vydáme příště? Co takhle morava a zouk? Chystá se tam někdo expandovat? Dejte o sobě vědět!