Zouk a Lambazouk

Zouk

Pochází z kreolské francouzštiny a v českém překladu znamená „párty“.

Karibské ostrovy. To je spousta exotiky, krásné přírody, moře, sluníčko a pohoda. Jedním slovem Ráj.

Nejdříve si pojďme říct něco o historii těchto ostrovů.

Je nutné si uvědomit, že ostrovy byly v minulosti ovládány různými evropskými národy, z nichž každý měl jiné vlastnosti, tradice a zvyky. Oblast, ve které vznikl zouk, byla nejvíce ovlivňována čtyřmi národy. Španělským,  francouzským, anglickým a holandským.

Avšak každý ostrov v Karibiku má svou vlastní kulturu.  Je zde vliv od původních obyvatel, koloniářů a afričanů, kteří se zde v té době usadili. To znamená velkou rozmanitost především v hudbě.

Všude se píše, že zouk hudba vznikla někdy kolem roku 1970, kdy obyvatelé oblasti kolem Guadeloupe a Martinicu (kolonie Francouzů), začali mísit tradiční prvky své hudby s prvky evropskými. První kapelou, která začala Zouk v té době hrát (kolem roku  1980), se jmenovala Kassav.

Díky těmto muzikantům, se tato hudba dostala až do Evropy, konkrétně do Paříže a pak dál do světa (Anglie, Spojené státy). Cílem šíření této hudby bylo šířit i jejich kulturu a mít tak kulturní vliv v evropských zemích, stejně jako měla Kuba v Latinské Americe.

Různé studie se domnívají, že rytmický základ zouku je odvozen z arabské kultury. Tento základ je nalezen také v jiných zemích, například Španělsko, Portugalsko, Afrika a po celé Americe. Dále studie uvádí, že karibská hudba je součástí různých brazilských rytmů.

Mnozí věří, že Lambada jako hudba i tanec, jsou kulturní produkty Karibiku. Zatímco jiní se domnívají, že Lambada a Zouk jsou různé názvy pro stejný rytmus a tanec. Ale ani jedno tvrzení není pravdivé.

Úplně prapůvodní tanec, který tomu všemu předcházel, se jmenuje Carimbo. Je to domorodý tanec, který patří k amazonskému folklóru (Brazílie) a tančil se po celá staletí. Ve své tradiční podobě je doprovázen bubny a při jeho tanci se žena snaží muže přikrýt svou sukní, přitom rotuje svým tělem a točí hlavou.

Působením času a vývojem hudby se z tance Carimbo zrodila Lambada. Stalo se tak na severovýchodě Brazílie ve městě jménem Porto Seguro, kde se pak i dále rozvíjela. Na konci 80. Let se Lambada stala celosvětově známá, díky kapele Kaoma, kterou doprovázeli brazilští tanečníci (hlavním tanečníkem byl Adilio   Porto) a tančili při různých představeních a show.  Po pár letech se Lambada přestala hrát, prý díky krizi. Nevím, jestli je to to, jak se všude říká, že Lambadu zakázali. To jsem nikde nenašla. Tím, že se přestala hrát, přestala se i tančit. Jelikož ale tanečníci byli zvyklí na jiné hudební styly, které obsahovaly základní Lambada rytmy, nepřestali a vyvíjeli tento tanec dál. Až objevili hudbu zouk, na jejíž rytmy se jim tančilo nejlépe. Skutečnost, že se najednou tančilo na hudbu, která je pomalejší, s většími pauzami a změnami v rytmu, se z Lambady stal tanec smyslnější, „tekutější“, vláčnější a krásnější. Neboli Lambazouk. Tento tanec nejvíc rozvíjeli tanečníci – Carioca (lidi z Ria de Janeira). Hodně improvizovali, měnili tempo a nalézali nové figury. Za otce a matku dnešního Lambazouku jsou považování Braz dos Santos a Patricia Cruz, jsou to asi nejlepší a nejdéle učící tanečníci na světě.

Pak přišly 90. léta a přelom 20. Století. S touto dobou přicházely nové hudební proudy. Funk, R’n’B, PoP a Reggaeton. Začalo se tančit ještě na pomalejší rytmy, než Lambazouk. Na scénu přichází Adilio Porto, otec dnešního zouku. Ten dal podobu dnešnímu zouku jako takovému. Fenomenální tanečník a lektor zouku, jeden z průkopníků a designerů tohoto tance. Samozřejmě je víc lidí, kteří se o rozvoj zouku zasloužili.